"První zmínky o účincích přírodní léčivé vody jsou známy již ze 13. století, které místní lidé znali v podobě léčivé studánky Stříbrňočky v karvinském lese a využívali ji v přírodním léčitelství a pro svou osobní potřebu," začíná vyprávění o historii na stránkách lázní. A my se hned tady na začátku zastavíme a povíme si, odkud vzala podle pověsti studánka své jméno. 

Pověst praví, že když se jednou zbojník Ondrášek vracel se svými kumpány z dobrého lupu z rajeckého zámku, uviděl skupinku lidí, jak dřou v potu tváře na panských polích. Když ti zbojníka zahlédli, dostali strach a dali se na útěk, Ondrášek ale ně ale zavolal, ať se nebojí, že jim ze zámku přinesl dobrou svačinu. Sedli si tedy udření karvinští do stínu blízkého lesa a Ondrášek se s nimi podělil o chléb, maso i víno, které v zámku ulopil. Pak jim dal ještě i plátno a každému několik dukátů a tolarů. Zbytek stříbrných tolarů vysypal Ondrášek do studánky a řekl: "Jestli někdo bude potřebovat pomoc, ať si ze studánky vezme, kolim potřebuje, ale běda tomu, kdo by si chtěl vzít víc." Lidé souhlasili a děkovali zbojníkovi za jeho štědrost. A protože se studánka díky mincím krásně třpitila, pojenovali ji Stříbrňočka. 

Další pověst vypráví přímo o jodobromové solance, respektive o zřídle, kterému lidé říkali Slanička. Ta se nacházela v Darkově nedaleko cesty vedoucí do Stonavy. Voda ze zřídla se stroužkem vylívala do příkopu a plynula až pod solecký kopec. Vodu pily kozy a krávy z pastvy, hospodyňky si ji nosili domů a vařily v ní brambory a solily jídlo, aby tak ušetřily za drahou sůl přiváženou z krakovské Wieliczky. Jednou se stalo, že učený fryštátský lékař se procházel po Darkově a protože slunce náramně peklo, dostal žízeň. Náhle uviděl pastýře, jak leží na zemi a pije vodu ze zřídla. Lékař se k pastýři honem přidal a když se vody napil, nestačil se divit, voda byla slaná. Hned druhý den přišel na stejné místo s lahvičkami, vodu do nich nabral a začal ji zkoumat. Brzy zjistil, že ze zřídla teče skutečný elixír zdraví. Nejdříve se voda vyvážela ve velkých dubových sudech, pak na místě vznikla hluboká studna a potom se začaly budovat i lázně, které slouží dodnes. 

Zdroj: Cudowny chleb, Józef Ondrusz