Výstava Příběhy ukryté v barvě zve do knihovny ve Fryštátě nejen za přírodou.
03.09.2026 - Rozkvetlé sakury v prvním ranním světle, klidná hladina zámeckého rybníka, probouzející se hory i lama, která dokáže vykouzlit úsměv. Každý obraz Jiřího Fizka zachycuje jiný okamžik, všechny však spojuje snaha předat divákovi emoci. Výstavu nazvanou Příběhy ukryté v barvě představuje Regionální knihovna Karviná na pobočce ve Fryštátě.
Jiří Fizek pochází z Třince, kde také žije a tvoří. Přestože pracuje ve zcela odlišném technickém oboru jako svařovací inženýr, malování je pro něj už přibližně dvanáct let prostorem pro fantazii, vzpomínky a vnímání světa kolem sebe.
„Přál bych si, aby si lidé z výstavy odnesli především emoce. Když se světlo stává emocí, to je moje motto. Náměty ve mně vyvolávají určité pocity a já je prostřednictvím malování přenáším na plátno. Ideální by bylo, kdyby to také někde uvnitř návštěvníků zarezonovalo,“ řekl autor Jiří Fizek.
Cesta k malování přitom začala zcela nenápadně. Ve 39 letech si během Vánoc řekl, že by mohl zkusit něco namalovat. Vzal si vodové barvy a tvrdý papír od dětí a podle obrázků z internetu vytvořil své první přírodní motivy. Postupně však objevil olejomalbu, která mu byla blízká už díky vzpomínkám z dětství.
„Když byl dědeček v důchodu, měl na malování hodně času. Maloval doma v kuchyni a dodnes si pamatuji vůni terpentýnu, která byla všude kolem. Nějakým způsobem to ve mně zůstalo,“ zavzpomínal Jiří Fizek.
Na výstavě se návštěvníci setkají s krajinou, květinami, zvířaty i lehce duchovními náměty. Obraz Když se probouzí svět zachycuje rozkvetlé sakury ve chvíli, kdy se jich dotýká první ranní světlo. K dílu Ticho, které kvete autora inspirovala klidná hladina zámeckých rybníků posetá lekníny. Osobní vztah k rodným Beskydám se promítl do obrazu Krajina, která zůstává. Hravější polohu výstavy zastupuje lama v díle Usměj se, která připomíná, že i obyčejný den může nabídnout důvod k radosti.
Obrazy zaujaly také Jakuba Koziela, který na vernisáž přišel společně s dětmi: „Příroda z nich přímo dýchá. Líbí se mi jejich barvy a autorova kreativita. Na výstavách mě zajímá, co umění vypovídá o duši autora, jak svět vnímá a jak jeho dílo promlouvá k ostatním. Mě samotného může inspirovat třeba k tomu, abych něco napsal.“
Barevné příběhy na plátnech během vernisáže doprovodila hudba v podání Laury Kocurkové, která deset let studuje hru na klavír na základní umělecké škole. V úvodu zahrála skladby Improvizace Francise Poulenca a Intermezzo-Serenata Ottorina Respighiho, poté provázela návštěvníky výstavou dalšími skladbami. Mezi nimi nechyběl ani její oblíbený Smrk Jeana Sibelia. Koncertní zkušenosti už má, na vernisáži však hrála poprvé. „Obrazy Jiřího Fizka mám moc ráda a líbí se mi atmosféra, kterou dokážou vyvolat. Zajímají mě také jejich názvy a to, co jednotlivá díla vyzařují. Podle toho si říkám, jestli bych je sama pojmenovala stejně,“ řekla Laura Kocurková.
Výstava olejomaleb Příběhy ukryté v barvě je přístupná v pobočce Regionální knihovny Karviná ve Fryštátě na Masarykově náměstí do středy 30. září 2026. Další autorova díla si mohou zájemci prohlédnout na webu www.jirifizek.com.
Foto: Marek Běhan
