27.11.2025 - Stálicí Městského domu kultury Karviná je cestovatel a dobrodruh Ivo Petr, jehož přednášky si získaly srdce stovek nadšených posluchačů. V malém sále pravidelně sdílí nejen své zážitky z hor, exotických krajů a odlehlých koutů světa, ale i zkušenosti a rady, které nasbíral na cestách po pěti kontinentech. Dokáže okouzlit příběhy o náročných vícedenních výpravách, setkáních s místními lidmi i o okamžicích, kdy příroda a dobrodružství zanechají stopu hluboko uvnitř. Pojďte se ponořit do rozhovoru, ve kterém Ivo Petr sdílí svůj životní styl cestovatele, zkušenosti z náročných i poutavých cest, plány do budoucna a inspiraci pro všechny, kteří touží po objevování světa.

Vaše zatím poslední přednáška v městském domě kultury byla věnována Pyrenejím. Co vás na tomto pohoří nejvíce fascinuje a proč jste si ho vybral jako téma? „Hory mě fascinují obecně, stejně jako příroda samotná. Letos jsem měl možnost být v Pyrenejích hned dvakrát, a proto se volba tématu nabízela sama. Abych představil tuto oblast opravdu komplexně, doplnil jsem prezentaci také o fotografie ze dvou starších výprav. Díky tomu mohli návštěvníci získat ucelenější představu o zdejších horách i celé krajině.“

Jak dlouho jste v Pyrenejích cestoval a jakou část jste prozkoumával nejvíce? „V Pyrenejích jsem byl už mnohokrát a celkový čas, který jsem tam strávil, by se dal počítat na měsíce. Letos jsem se tam vypravil dvakrát – jeden týden v dubnu a poté ještě na dva týdny v srpnu. Každá návštěva mi umožnila objevovat další zákoutí tohoto fascinujícího pohoří.“

Byly pro vás Pyreneje v něčem výjimečné oproti jiným evropským pohořím, která jste navštívil? „Každé pohoří na světě je svým způsobem výjimečné. Pyreneje mě ale vždy přitahovaly svou divokostí a obrovskou rozmanitostí. Na téměř 500 kilometrech délky se střídají zcela odlišné krajinné typy, což z nich dělá neobyčejně pestrou a fascinující oblast.“

Máte z cesty nějaký silný zážitek nebo moment, který rád na přednáškách sdílíte? „Záleží na tom, co kdo považuje za silný zážitek. Ty opravdu intenzivní většinou přinášejí spíše nemilé události – třeba bouře v otevřeném horském terénu a těch už jsem zažil opravdu hodně. Ale už samotné vícedenní putování horami, kdy si na zádech nesete obývák, ložnici i kuchyni v jednom batohu, je neuvěřitelně silným prožitkem. A právě o těchto momentech jsou mé přednášky.“

Vzpomenete si, kdy jste začal poprvé přednášet pro karvinské návštěvníky? A jak se vaše spolupráce s Městským domem kultury Karviná vyvinula? „Nedávno jsem zjistil, že úplně první přednášku jsem měl už v roce 2010 – tehdy to bylo o Norsku. Následně jsem míval dvě až tři přednášky ročně. A od roku 2015 jsme se domluvili na trvalé spolupráci. Společně jsme vytvořili cyklus Karviná – svět (a zase zpět) a od září do května se snažím každý měsíc představit nové téma. Zatím se to daří.“

Co pro vás znamená útulné prostředí malého sálu, kde vaše přednášky pravidelně probíhají? „Přednášel jsem po celé republice, včetně velkých cestovatelských festivalů, ale musím konstatovat, že malý sál městského domu kultury patří k absolutní špičce. Má ideální kapacitu kolem osmdesáti míst, skvělou techniku a profesionální a přátelský personál. O kvalitách sálu svědčí i to, že významný filmař České televize Jaroslav Jindra, který navštívil jednu z mých přednášek, si okamžitě přál v tomto prostředí také vystoupit. Nakonec se mu to letos podařilo – a byl skutečně nadšený.“

Vnímáte za ta léta nějakou změnu v publiku? Přicházejí noví návštěvníci nebo spíše stálé jádro, které vás sleduje pravidelně? „Po tolika letech samozřejmě vídám velkou skupinu už známých tváří, pro které se moje přednášky asi staly jakousi samozřejmostí. Ale vždy dorazí i spousta nových návštěvníků. A chodí také mnoho mých přátel – někteří dojíždějí z Ostravy, jiní dokonce až z Čeladné. To mě opravdu těší.“

Kdy se z cestování stala vaše životní vášeň? „Do hor jezdím od dětství. Mí rodiče byli velcí nadšenci a brali mě s sebou prakticky všude. Na takovou tu vyšší úroveň se to posunulo v roce 1984, kdy jsem založil klub AlpinTrek a s partou jsme začali jezdit do rumunských a bulharských hor. Po roce 1989 se mým rajónem stal postupně celý svět. Dnes mám procestováno už více než sto zemí.“

Jakým způsobem si vybíráte další destinace – podle doporučení, intuice nebo na základě nějakého dlouhodobého seznamu míst, která chcete vidět? „Hlavním impulsem pro mě vždy byla vizuální podoba krajiny a také její reálná dostupnost. Většinu světa jsem procestoval po vlastní ose a s využitím veřejné dopravy, takže logistika často nebyla jednoduchá. Ale kde je vůle, tam je cesta – a tak se mi za těch zhruba čtyřicet let podařilo zorganizovat výpravy i do velmi odlehlých koutů světa, čistě na základě vlastního rozhodnutí.“

Co vás na samotném cestování nejvíce naplňuje — je to poznávání přírody, setkávání s lidmi, kulturní rozdíly nebo úplně něco jiného? „Asi všechno dohromady. Na prvním místě je pro mě vždy krása přírody, především hor. Vše ostatní – kamarádi, setkávání s lidmi, sranda, místní gastro, poznávání kulturních odlišností – je přirozenou součástí cesty. Když si člověk musí vše vyřídit na místě, od dopravy přes ubytování až po různá povolení, musí se přizpůsobit místnímu koloritu se všemi jeho klady i zápory.“

Cestujete raději sám? „Zásadně cestuji ve společnosti přátel, kterých mám po těch letech nejen z České republiky opravdu hodně. Občas si vyrazím sám, abych si vyčistil hlavu, ale většinou jen na jeden den. Potřebuji mít kolem sebe lidi, sdílení zážitků dělá cestu úplně jinou.“

Setkal jste se na svých cestách s nějakou krizovou nebo nečekanou situací? „Hodněkrát. Ztráty cestovních dokladů ve vzdálených zemích, množství nehod a zranění a s tím spojené vyřizování formalit – to vše k cestování patří, zvlášť když cestujete ve větší partě. Naštěstí se mi zatím vždy podařilo vše úspěšně vyřešit a pokračovat dál.“

Která destinace vás nejvíce překvapila, ať už pozitivně nebo negativně? „To je asi spojené s výrazem poprvé. Když jedete poprvé do Jižní Ameriky nebo do Himálají, bývá to většinou šokující zážitek. Po desáté návštěvě už je to pohodovější. V podstatě mám jen pozitivní zkušenosti.“

Je nějaké místo, kam byste se už nevrátil? „Určitě se už nikdy nevydám do Ruska. Krajina sice krásná – byl jsem například na Dálném východě – ale tím to pro mě končí.“

Co byste doporučil lidem, kteří sní o podobných cestách, ale nemohou se odhodlat? „Co na to říci… snění nikoho do světa nedostane. Je třeba prostě zvednout zadek a vyrazit. V dnešní internetové době si člověk během několika hodin sežene veškeré potřebné informace. A pokud si netroufá sám, může se přidat k nějaké podobné skupině jako jsme my. Existuje spousta kvalitních dobrodružných cestovek, které vše zajistí, takže se člověk nemusí bát vyrazit – a často je to mnohem snazší, když jde do akce s někým dalším.“

Máte nějaké tipy pro začínající cestovatele, kteří by chtěli podniknout první větší túru v horách? „Tipy ani ne. Stačí se rozhodnou, vybrat oblast, sehnat veškeré dostupné informace a jet. Dnes je to skutečně velmi snadné.“

Prozradíte, kam povedou vaše další cesty? „Tak vzhledem k tomu, že příští rok mi bude už sedmdesát let a viděl jsem skutečně celý svět na pěti kontinentech, tak už brzdím. Více se chci věnovat Evropě. Je to tady všude kousek. Krásných a nepřelidněných míst je ještě na několik životů. Ze vzdálenějších míst se chci vydat už po šesté do Japonska, do pouští Kazachstánu a do hor severního Vietnamu, kde jsem kupodivu ještě nebyl.“

Máte nějaký vysněný velký cíl, který jste si zatím nesplnil? „A víte, že ani ne. S výjimkou Antarktidy jsem všude byl. Ta by mně asi také lákala, ale není to tradiční turistická destinace, cesta je enormně drahá a svoboda pohybu velmi omezená.“

Jakou myšlenku byste chtěl, aby si lidé odnesli z vašich přednášek? „Že vše, na co se dívají a čemu naslouchají, je tady pro všechny, tedy i pro ně. Aby se nebáli, sbalili svých pár švestek a vyrazili taky. Vždyť život je krátký a svět tak velký!“

Děkujeme za rozhovor.